Název rubriky

fin | Lockheed SR-71 Blackbird

státy americké

Name of the rubric

fin | Lockheed SR-71 Blackbird

Autor of the article

Pavel Hrubý

architect | designer

Place of origin

United States of America

Producer

Lockheed Corporation

Chronology

1962     prototype

1966     inclusion in the USAF

1998     exclusion from the USAF

Některé stroje překračují všechny hranice, a to jak ty pomyslné, tak reálné. Jedním z nejvýraznějších je bezpochyby supersonický letoun SR-71 Blackbird. Vedle dech beroucích výkonů se stal díky svým přísně funkčním, a přesto pozoruhodným tvarům i nekonečným zdrojem inspirace pro mnoho designérů.

Strategický průzkumný letoun SR-71 Blackbird vzešel přímo z vývoje letounu A-12 určeného pro potřeby Ústřední zpravodajské služby (CIA). Jeho primárním úkolem měla být zcela neohrožená špionážní činnost nad nepřátelským územím, a to v takové výšce a za takových rychlostí, jež v té době neměly srovnání.

Za tímto účelem byl jeho trup osazen dvěma proudovými motory Pratt & Whitney (každý s tahem 145 kN), s nimiž dokázal vystoupat do 26 000 metrů a dosáhnout na ve své kategorii dodnes nepřekonanou rychlost 3 530 km/h. Prvenství drží i v užití technologie stealth. Netradiční tvar trupu vznikl nejen z požadavků na aerodynamiku, ale i z nároků na snížení radiolokační plochy. Přestože letoun dosahuje rozpětí téměř 17 metrů a délky 33 metrů, je jeho odrazivá plocha srovnatelná s malým sportovním letounem. Jeho konstrukce dokázala díky užití velkého podílu titanu odolávat extrémním silám, důmyslný systém dilatačních celků pak korigoval teplotní roztažnost vnějšího pláště při teplotách až okolo 300 °C.

Lockheed SR-71 se svou povahou zařadil mezi finančně nejnáročnější letecké projekty vůbec. Do výzbroje letectva Spojených států amerických byl zařazen v roce 1966, a přestože skoro polovinu z údajně 40 vyrobených exemplářů potkala havárie, během třech desítek let služby nebyl žádný sestřelen. Dochované kusy jsou pýchou muzejních expozic.

Some machines transcend all boundaries, both the imaginary as well as the real. Without a doubt one of the most significant is the supersonic SR-71 Blackbird aircraft. In addition to breathtaking performances it has become thanks to its strictly functional yet remarkable shapes also an endless source of inspiration for many designers.

The strategic reconnaissance aircraft SR-71 Blackbird was developed directly from the A-12 aircraft designed for the needs of the Central Intelligence Agency (CIA). Its primary task was completely fearless espionage activities over enemy territory, and that at such altitudes and speeds that could not be compared to anything in that time.

For this purpose its hull was equipped with two jet engines Pratt & Whitney (each with a thrust of 145 N), with which it managed to climb to 26,000 metres, and an unmatched till today speed of 3530 km/h. It was also the first to use stealth technology. A non-traditional shape of the hull was not only a requirement for aerodynamics but also demands for decreasing radar detection surface. Even though the aircraft has a wingspan of almost 17 metres and 33 metres in length, its reflective surface is comparable to a light sports plane. Thanks to a large use of titanium its construction was able to withstand extreme forces, an ingenious system of dilatational units then regulated thermal expansion of the outer shell at temperatures of around 300 °C.

Lockheed SR-71 is with its character among the most financially demanding aviation projects ever. It was ranked into the United States of America’s air force in 1966, and although almost a half from the allegedly 40 produced specimens crashed, during these three decades of service not a single one was shot down. Surviving pieces are a pride of museum expositions.