Mercedes-Benz muzeum Stuttgart

Klient

Mercedes-Benz | Německo

Ben van Berkel | UNStudio | Nizozemí

2003     zahájení realizace

2006     dokončení realizace

V posledním vydání našeho časopisu jsem vám přiblížil příběh unikátního mostu Erasmus v Rotterdamu. Dnes bych na toto téma rád navázal a představil vám, jak jeho tvůrci, UNStudio v čele s nizozemským architektem Benem van Berkelem, přistoupili k návrhu muzea Mercedes-Benz v německém Stuttgartu. Pokud nemáte představu o podobě automobilového nebe, nechte se inspirovat právě tímto projektem …

Díky rostoucímu počtu exponátů ve sbírkách mateřské automobilky a stále většímu zájmu návštěvníků, kteří za nimi každoročně přijíždějí ve více než půlmiliónovém počtu, přistoupila značka Mercedes-Benz k vypsání veřejné soutěže na budovu nového muzea. Vítězný návrh byl zrealizován za pouhé tři roky od započetí stavebních prací, bylo proinvestováno neuvěřitelných 150 000 000 Euro a na zastavěné rozloze 4800 m² vznikla budova s užitnou plochou 25000 m².

Novostavba je situována v blízkosti dálniční komunikace na okraji výrobního areálu Daimler-Chrysler. Dynamicky tvarovaná fasáda jí propůjčuje osobitý výraz a jistotu, že okolo ní neprojedete bez povšimnutí. Povrch vnějšího pláště je sestaven z matných hliníkových panelů, které v horizontálních pásech oddělují průběžné prosklené plochy. K jejich slícování bylo zapotřebí na tisíc osm set okenních segmentů, z nichž žádné dva nejsou identické. Nepochybně jde o velice finančně nákladné řešení, jinak ale nadmíru pečlivě řemeslně provedené. Jedním z dalších charakteristických znaků jsou šikmé železobetonové sloupy navenek se propisující skrz transparentní plochy. Přestože není z exteriéru vnitřní uspořádání příliš patrné, logika vnějšího řešení plně vychází z potřeb dispozice. Tato skutečnost je o to překvapivější, když víte, jak neobvyklý prostor se pod vnější skořápkou skrývá.

Do objektu vstoupíte z příjemně navrženého kruhového nádvoří přisazeného k objektu pod úrovní terénu. Přímo navazuje na rozměrné atrium ve středu dispozičního řešení, které se propisuje do celé osmačtyřicet metrů vysoké budovy. Výtahy na jeho stěnách vás přepraví do nejvyšší úrovně. Zde začíná prohlídka, odtud plynule sestupujete po dvou na sobě nezávislých rampách. Ve spirále se nad sebou obtáčejí okolo centrálního prostranství a vymezují celou vzdálenost od atria k fasádě. Na několika místech jsou vzájemně propojeny schodišti. Tato koncepce tak zvané dvojité šroubovice vychází z promyšleného řešení dvou odlišných tras expozice. Jednou chronologicky řazenou a jednu tématicky zaměřenou. Během prohlídky můžete ujít od jednoho a půl až po pět kilometrů. K vidění je na 1500 exponátů a 170 vozidel na celkové ploše 16000 m².

Trasy jsou rozděleny do plynule navazujících úseků s odlišnou povahou ztvárnění a atmosférou umělého nebo přirozeného světla. Povrchy nosné konstrukce ze surového pohledového železobetonu svým kontrastem dávají vyniknout skvostnému designu, nablýskanému laku a třpytivému chromu vystavených exponátů. Součástí vybavení jsou muzejní obchůdky a restaurace. Za úctyhodných 120 let existence automobilky Mercedes-Benz vzniklo nespočet unikátních vozů, ty nejzajímavější z nich můžete obdivovat právě zde. Své místo tu mají cenné historické kousky, závodní monoposty, poslední novinky i legendární koncepty. Svého vkladu do automobilovému průmyslu si zde opravdu cení.

I přes osobitý architektonický výraz je objekt výborným partnerem expozice, Doplňuje jí a nestrhává na sebe nadměrnou pozornost. Bok po boku zde stojí architektura vedle designu a společně prezentují jméno legendární automobilové značky. Budete-li Stuttgartem projíždět, navštivte expozici a staňte se na čas součástí automobilového snu…

Zkrocení síly

Harry Miller 1875 - 1943

1921     Miller 183

1923     Miller 122

1926     Miller 91

Harry Arminius Miller, konstruktér, automobilový pionýr a vizionář. Člověk, který k nepoznání změnil tvář amerického motorsportu. Díky jemu se přeplňování a užití kovů z lehkých slitin stalo skutečností, zdokonalil aerodynamiku a světu dal náhon na přední i všechna čtyři kola. Motory z jeho dílny ovládly vozovky i vodní plochy na několik desetiletí.

Na začátku 20. století zaznamenal úspěch s původním návrhem karburátoru. Vlastní konstrukce závodních motorů a poté i několika vozů na sebe nenechaly dlouho čekat. První členové dynastie okruhových speciálů Miller se staly skutečností počátkem 20. let. S drtivým nástupem se ujaly dominantního postavení na scéně pro svou nadčasovou konstrukci a zkrocenou sílu. Ve své době patřily k nejdokonalejším strojům, které lidstvo spatřilo. Každý z mála vyrobených kusů byl jedinečně řemeslně zpracovaným dílem.

Jejich úspěch ozdobila jména skvělých pilotů Tommyho Miltona, Franka Lockharta, Cliffa Woodburyho, Petera De Paola a mnoha dalších. Vítězství slavily na věhlasných tratích i závodech, směle překonávaly dosavadní rychlostní rekordy. K nejcennějším momentům patří jistě účast v závodě na proslulém okruhu Indyanopolis 500 v roce 1923. Na start se tehdy postavilo nejen pět vozů Bugatti, tři vozy Mercedes, tři vozy Packard, a jeden Duesenberg, ale i jedenáct speciálů Miller. První čtyři pozice za cílovou čárou patřily právě jim. Svůj triumf zde v následujících letech dokázaly ještě devětkrát obhájit. Za zmínku stojí i překonání světových rychlostních rekordů na Muroc Dry Lake. V kategorii D se to v roce 1924 podařilo Tommymu Miltonovi s typem 183 (151.26mph) a v kategorii F o tři roky později zazářil Frank Lockhart a jeho Miller 91 (164.84mph).

V současnosti již vozy této značky na okruhu vítězit neuvidíme, jejich vývoj byl ukončen ještě před koncem druhé světové války smrtí Harryho Millera, ale duch jeho odkazu a legenda jeho příběhu vítězit nepřestanou.