Rád bych vám představil extravagantní stavbu
společnosti Hessing, prodejce luxusních automobilů. Ta má v podání
architekta Kase Oosterhuise k designu blíže než je zvyklé. S chutí vám
poodhalím, v čem vidím její výjimečnost i slabiny. Pro vás by tento článek
mohl být vodítkem, jak rozpoznat architekturu, která splňuje více než
základní požadované funkce, přináší uživatelům vyšší hodnoty a prostoru
nezaměnitelnou identitu.
Zpravidla nemáte příliš mnoho času postřehnout
při jízdě v rychlosti 120 km/h míhající se objekty situované v okolí. Ne
více než pár vteřin. V případě prodejního centra společnosti Hessing v
Nizozemí na dálničním spojení A2 mezi Utrechtem a Amsterdamem na to máte
rovných 45 sekund.
S podobným obchodním zastoupením se
v takovýchto lokacích setkáváme běžně, vídáme je na rušných komunikačních
uzlech, v centrech měst, nákupních zónách … místech s velkým pohybem lidí
všeobecně.
Společnost Hessing ale přistoupila k mnohem
progresivnějšímu kroku a své sídlo situovala do 1.5 km dlouhé akustické
bariéry pouhých 15 metrů od komunikace. Jako výkladní skříň plná klenotů
automobilového designu se prezentuje denně až několika desítkám tisíc
potenciálních zákazníků, kteří tudy projíždějí. Z vlastní zkušenosti mohu
potvrdit, jak důrazně na sebe poutá v průběhu dne i noci pozornost.
Akustická bariéra kopíruje komunikaci a
odděluje ji od nově vyrůstající rezidenční a industriální čtvrti. Je
tvořena ocelovou konstrukcí, pokryta skleněnými šablonami a v druhé etapě
výstavby plynule navázala na elegantní křivky 120 metrů dlouhého a až 25
metrů širokého objektu. Ten je přezdíván „kokpitem“ právě pro svou bohatě
prosklenou fasádu, která dává nahlédnout do jediného dvouúrovňového
prostoru sloužícímu prezentaci nových modelů. Odvrácená strana je
kontrastně pokryta plechovým pláštěm a skrývá administrativní část. Pod
celým půdorysem budovy je rozsáhlé parkoviště.
Poněkud skepticky na mě působí interiér.
V jediném otevřeném prostoru není místo na osobitou prezentaci
jednotlivých značek a modely ztrácí identitu renomovaných výrobců.
Samotný přístup a proces návrhu architekta je
velmi neobvyklý. Není tomu tak ovšem pro samotného Kase Oosterhuise, který
tímto projektem navázal na své předchozí práce. Jeho rukopis je příznačný
zaoblenými křivkami a ostrými hranami, inspirací mu bývá automobilový
design. Jednotlivé stavební prvky složitých objektů jsou modelovány za
pomoci počítačového programu. Díly jsou obvykle tvarem i rozměry
originální. Nutno říci, že je tato koncepce překvapivě úspěšně aplikována
právě v reálných podmínkách tohoto jednoho z posledních realizovaných
projektů.
Za zmínku stojí i to, že nový objekt se stal
pro společnost natolik charakteristickým, že jeho typická struktura
skleněné fasády ozdobila firemní logo. |